Rituální mísa Svobodných zednářů – Vlastivědné muzeum v Olomouci

Rituální mísa zednářů skotského ritu Olomouc

Kde se vzala rituální mísa zednářů v muzeu v Olomouci ?

Básník a literární kritik Herbert Read jednou řekl, že umělecké dílo nemá co dělat s myšlením, nýbrž s cítěním, a že je spíše symbolem, nežli přímým konstatováním pravdy. V tomhle ovšem pravdu měl. A měl ji také ten, jenž řekl, že lze těžko hovořit o tom, co se děje v úlu, nejsme-li včelou.

Obojí s jistotou platí v případě rituální mísy Svobodných zednářů. Společenství, jehož kořeny sahají až k středověkým cechům kameníků a slavných stavitelů evropských gotických katedrál.

Nádoba s podstavcem této rituální mísy stála řadu měsíců v jednom z regálů konzervátorského pracoviště. Bližšího určení a následně i své původní podoby se dočkala díky článku R. Pelíška, publikovaného v roce 1936 v časopise Svobodný zednář. Zmíněný text pojednával o starobylých rituálních předmětech Svobodných zednářů v bývalém olomouckém průmyslovém muzeu. Mimo jiné také o rituální míse, jejíž nádoba na podstavci se velice nápadně podobala té v konzervátorské dílně. V jejím případě však byla na první pohled patrná absence důležitého prvku, sv. Ondřeje na kříži, upevněného dle publikované fotografie ve dně nádoby, kterého se časem podařilo dopátrat ve sbírce Vlastivědného muzea pod jiným evidenčním označením.

Okrouhlá rituální mísa s profilovaným pláštěm byla vyřezána z lipového dřeva, s mírně vyhloubeným okrajem a usazena na podstavci z dvanácti volů, symbolizujících sílu a trpělivost, jejichž hlavy tvoří kruh. Jedná se o tzv. bronzové moře vztahující se k Šalamounovu chrámu, prvnímu židovskému chrámu v Jeruzalémě. Na dně nádoby mísy jsou dva okrouhlé otvory, do nichž byla vsazena dřevořezba sv. Ondřeje na kříži. 

Mísa byla na počátku 20. století nalezena v bývalé univerzitní knihovně a v říjnu 1936 ji zapůjčilo městské průmyslové muzeum olomoucké zednářské Lóži Lafayettově na třech rovinách. Ta nechala mísu vyfotografovat, a jelikož byla většina býčích hlav mechanicky poškozena, předala ji za účelem opravy nejmenovanému akademickému řezbáři.

Symbolika mísy není v rituálech tzv. svatojánských lóží známá. Důvodem je zřejmě fakt, že se jedná o předmět ritu skotského, využívaného při rituálech vyšších zednářských stupňů. Datace mísy spadá do konce 18. století, ovšem materiál podstavce je až z přelomu 19. a 20. století. Zda se jedná pouze o dílčí úpravy akademického řezbáře nebo o kompletní obnovu podstavce, není prozatím zcela jasné. Stejně tak nejsou dosud uspokojivě objasněny nálezové okolnosti ani další osudy tohoto mimořádně zajímavého a cenného předmětu. V letošním roce byl proveden jeho průzkum a komplexní konzervátorsko-restaurátorský zásah, díky němuž mohla být mísa opět uložena v depozitáři olomouckého Vlastivědného muzea.

Článek jsme převzali z webu Vlastivědného muzea v Olomouci autorem článku i fotografií je Mgr. Lucie Janusová, Vlastivědné muzeum v Olomouci

https://www.vmo.cz/ritualni-misa-svobodnych-zednaru

Ještě po zveřejnění tohoto článku se s námi paní Lucie spojila a doplnila následující :

Původně se jednalo o článek, který po čase někdo na stránkách muzea upravil a všelijak pokrátil, ale pokud by měl někdo chuť si přečíst i zbylé části, týkající se sloupů (snad jsem nic neopomněla), zde vkládám: „Velice zajímavý je také případ dvou umělecky vyřezávaných sloupů z lipového dřeva. Jedná se o sloupy korintského slohu, jejichž hlavice jsou dekorovány trsy listů akantu. Mimo to nesou hlavice trojúhelník, uvnitř kterého je v prvním případě ucho a ve druhém božské oko. Dříky obou sloupů jsou dekorovány girlandou granátových jablek, symbolizujících svým množstvím semen ve slupce plodu jednotu a svornost mnohých pod jednou autoritou. Na dřících jsou vyobrazeny také další zednářské symboly. Kružidlo a úhelnice, představující dvě ze tří velkých světel. Kružidlo, prostřednictvím kterého kreslíme kružnici, jež nemá začátku ani konce, představuje zednářův poměr ke všem ostatním lidem bez rozdílu a je projevem duchovní stránky člověka a božské jiskry. Úhelnice je považována za hmotný aspekt a nástroj, který spojuje rozličné prvky do jednoho celku. Stejných výsledků lze dosáhnouti taktéž olovnicí, vodováhou a pravítkem, jež můžeme rovněž na dříku nalézt. Zednářské kladívko neboli kamenická palice, je symbolem inteligence, jež působí a nepolevuje, řídí myšlenku a oživuje rozjímání toho, kdo v tichosti svého vědomí hledá pravdu. Je symbolem síly, nárazu a mužského principu. Trojúhelníkovitá zednářská lžíce představuje duševní práci, soudržnost, harmonické využití sil a věrné plnění povinností. Z dalších symbolů dříku, je nutno alespoň zmínit krokvici, váhy, úl, zednářskou lopatku a zkřížené meče.
Na čtyřhranných soklech je vyobrazen sv. Ondřej s měsícem, jenž byl galilejským rybářem a prvním následovníkem Krista. Dále pak pod stromem sedící opice s jablkem, představující snad daleké cesty a slávu či prvotní hřích. Sv. Jan se sluncem a v neposlední řadě ještě dvouocasý lev, nad nímž jsou vyobrazeny majuskulní iniciály „AP“ a stisk ruky, vyjadřující bratrskou lásku, spojující řádové bratry po celém světě.
Zmíněné tři předměty byly dne 5. srpna 1936 prof. Pelíškem vyžádány po kustodovi k fotografování a následně 12. října téhož roku zapůjčeny městským průmyslovým muzeem olomoucké zednářské lóži Lafayette na třech rovinách. Ta nechala předměty vyfotografovat, a jelikož byla většina býčích hlav rituální mísy mechanicky poškozena, předala ji za účelem opravy nejmenovanému akademickému řezbáři, který dále vytvořil pro účely lóže věrnou kopii jednoho sloupu.“ … a děkuji za tehdejší spolupráci.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..